Platební kalendář

15.10.2018

Platební kalendář

V některých případech může být praktické využití platebního kalendáře jako daňového dokladu. Tento druh daňového dokladu však má určitá úskalí a také je spojen s určitými pověrami a proto vznikl tento článek.

Platební kalendář je vhodné využít např. u dodávek tepla, elektřiny, plynu a vody, na které jsou hrazeny zálohy a které jsou pravidelně zúčtovávány, např.:

  • zúčtovací období je roční, poslední odečet plynu byl proveden 2.10.2018 a další bude proveden v říjnu 2019 (přesné datum odečtu nemůže být předem známo)
  • na základě spotřeby za období do 2.10.2018 byly předepsány měsíční zálohy splatné k 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 20.10.2018
  • aby nemusel na každou přijatou úplatu dodavatel vystavovat daňový doklad, může vystavit na měsíční zálohy 10/2018 až 09/2019 platební kalendář, který § 31a zákona o DPH upravuje následovně:

1) Platební kalendář je daňovým dokladem, pokud

a) obsahuje náležitosti daňového dokladu,

b) osoba, pro niž je uskutečňováno zdanitelné plnění, poskytuje úplatu před uskutečněním zdanitelného plnění a

c) je na něm uveden rozpis plateb na předem stanovené období.

(2) Platební kalendář nemusí obsahovat den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty.

Oproti "běžnému" daňovému dokladu tedy platební kalendář obsahuje rozpis plateb (v daném případě jednotlivé měsíční zálohy; protože pojem "rozpis plateb" není nijak definován, nemuselo by být uvedení splatnosti jednotlivých záloh povinnou náležitostí platebního kalendáře, ale logicky bude rozpis měsíčních záloh obvykle uveden včetně jejich splatnosti). Na platebním kalendáři nebude uveden den uskutečnění plnění ani den přijetí úplaty - je to logické, protože tyto údaje nejsou známy v okamžiku vystavování daňového dokladu (k uskutečnění plnění dojde až v okamžiku odečtu příslušného měřícího zařízení a toto datum není předem známo a pochopitelně nemůže být ani známo, kdy bude úplata připsána na účet dodavatele).

Zásadním problémem platebního kalendáře je skutečný den úhrady příslušné úplaty. Pokud jsou jednotlivé platby hrazeny přesně podle data jejich splatnosti (obvykle na platebním kalendáři uvedeném), nepřináší v praxi platební kalendář zásadní problémy - ponecháme-li stranou, že odběrateli je známo datum, kdy byla platba odečtena z jeho účtu, a nemusí mu být známo datum, kdy byla platba připsána na účet dodavatele. U kontrolního hlášení se proto postupuje tak, že odběratel jako datum povinnosti přiznat daň uvádí den, kdy byla úhrada odepsána z jeho účtu, a dodavatel datum, kdy byla připsána na jeho účet. Z praktického hlediska není vhodné, aby jednotlivé platby byly splatné na konci resp. začátku kalendářního měsíce - potom by se mohlo např. stát, že platba bude odepsána z účtu odběratele na konci dubna a dodavateli bude připsána až na začátku května a nárok na odpočet daně by tak z této úhrady vznikl až v květnu (byť by na platebním kalendáři byla např. uvedena splatnost 30.4.2019).

V praxi však často dochází k tomu, že rozpis plateb uvedený na platebním kalendáři není dodržován.

Nejsou-li jednotlivé úhrady hrazeny přesně podle rozpisu plateb uvedených na platebním kalendáři, je třeba z hlediska uplatnění odpočtu daně dodržet určitá pravidla. Na jednu stranu je třeba dodržet zásadu, že nárok na odpočet nemůže vzniknout dříve, než vznikne daňová povinnost dodavateli. Na druhou stranu nedodržení rozpisu plateb ještě automaticky neznamená, že by nebylo možné platební kalendář využít jako daňový doklad a že by dodavateli vznikla povinnost vystavit na úhrady přijaté v rozporu s rozpisem plateb samostatné daňové doklady.

Zásada č. 1 - nárok na odpočet nemůže vzniknout dříve, než vznikne daňová povinnost dodavateli

Podle platebního kalendáře má být uhrazena příslušná částka vždy k 10. dni kalendářního měsíce. Platba za 10/2018 však není uhrazena v říjnu, ale až 10.11.2018 spolu s listopadovou platbou.

V tomto případě nevznikla v měsíci 10/2018 dodavateli daňová povinnost, protože zdanitelné plnění ještě nenastalo a úplata nebyla v 10/2018 přijata. Daňová povinnost dodavateli vznikne až za 11/2018, a to z obou plateb. Tzn., že nárok na odpočet z úplaty za říjen nemůže odběratel uplatnit za 10/2018, ale až za 11/2018 (dále může současně uplatnit i odpočet z úplaty za 11/2018, protože bude v 11/2018 připsána na účet dodavatele).

Zásada č. 2 - platební kalendář je daňovým dokladem i tehdy, pokud je hrazeno po datu splatnosti, pokud dojde k úhradě do data uskutečnění zdanitelného plnění

Jestliže má být podle platebního kalendáře uhrazena příslušná částka vždy k 10. dni kalendářního měsíce a platba za 10/2018 není uhrazena v říjnu, ale až 10.11.2018 spolu s listopadovou platbou, a k odečtu měřícího zařízení dojde až v říjnu 2019, tak je platba za 10/2018 provedena před uskutečněním zdanitelného plnění a nejsou porušeny podmínky § 31a odst. 1 písm. b) - vystavený platební kalendář je tak stále daňovým dokladem.

V tomto případě tedy není důvod k nějaké opravě platebního kalendáře nebo k vystavování dokladu na přijatou úplatu.

Použiívání platebního kalendáře může přinést praktické problémy např. z hlediska vykazování v kontrolním hlášení. Může to být způsobeno  nepřesností - dodavatel vykáže úhradu k datu připsání na účet a odběratel k datu odepsání ze svého účtu, což je sice finanční správou považováno za správný postup (viz odpovědi ke kontrolnímu hlášení), ale může to vést k výzvám ohledně správnosti podaných kontrolních hlášení. Často však problém vznikne z neznalosti odběratele, který danou úplatu nevykáže podle skutečné úhrady, ale podle splatnosti uvedené na platebním kalendáři, nebo se (v případech, kdy není hrazeno podle platebního kalendáře) domáhá vystavení dokladu na přijatou úhradu.

Platební kalendář může přinést i další praktické problémy např. v případě změny sazby daně - tato změna totiž nemusí být v okamžiku vystavování platebního kalendář známa.